„Kdo zná, neničí“ hlásá motto nad vstupem do expozice stavitelství v areálu bývalého kláštera v Plasích na severním Plzeňsku. Národní technické muzeum zde ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství. V programové náplni Centra stavitelského dědictví Plasy se prolíná dokumentační, prezentační a edukační funkce muzea se zážitkovými aktivitami zaměřenými na širokou návštěvnickou obec. Vzdělávací areál zde propojuje muzejní expozice s historickými dílnami nabízejícími mj. vyzkoušení konkrétních řemeslnických dovedností.

Se záměrem ještě více prohloubit především dokumentaci a prezentaci vybraných stavebních řemesel se pracovníci Národního technického muzea zapojili do projektu aplikovaného výzkumu „Řeč materiálu“. Ve spolupráci s kolegy z partnerských pracovišť je zde soustřeďována pozornost zejména na problematiku stavebního truhlářství, stavebního zámečnictví a štukatérství, okrajově rovněž na další řemesla zkoumaná v rámci pojednávaného grantu.

Tradiční technologie a řemeslné postupy jsou dokumentována a studovány především metodou historického výzkumu a formou praktického ověřování. Jako klíčové výstupy projektu jsou připravovány sezónní tematické výstavy postupně zaměřované na jednotlivé obory. Trvalým výsledkem pak budou nové expoziční a edukační dílny – truhlářská, zámečnická, štukatérská, které zájemcům o tradiční řemeslo zprostředkují jeho hlubší poznání i umožní jeho další předávání. Za tímto účelem jsou rovněž připravovány navazující edukační programy. Výstupy projektu tak napomohou správné obnově historických, tedy nejen památkově chráněných, staveb a přispějí k výchově nových řemeslníků ovládajících tradičních postupy.

Ministerstvo Kultury

„Řemeslo je dokladem kontinuální kreativity lidstva, která podněcuje nejenom představivost a zručnost, ale zejména posouvá hierarchii hodnot a vede k uvědomění jedinečnosti vlastní práce i osobnosti a neopakovatelnosti okamžiku v řece života. Ve jménu řemesla lze vnímat přirozenou podstatu člověka a jeho široké možnosti seberealizace, jež si žádají svého projevu.“

Barbora Půtová