Garanti: PhDr. Petra Hoftichová, Mgr. Jakub Chaloupka

Ušlechtilé povrchy interiérů jsou umělecko-řemeslný obor, jehož kořeny sahají do starověku (štuk se užíval v interiérech i v exteriérech jako součást úprav fasád nebo jako materiál volných plastik), zušlechtěné omítky nebyly jen náhradou dražších obkladů z kamene nebo keramiky, ale postupně se staly zcela svébytným výtvarným a estetickým prvkem úpravy interiérů. Tato činnost se propojovala s dalšími obory, ať už štafírstvím, mramorářstvím, navazovala často na řezbářské nebo tesařské konstrukce, povrchy získávaly kromě malby nebo polychromie i pozlacovačskou úpravu, ale základem je tradiční řemeslo, potřebné dnes nejen při restaurování a rekonstrukcích interiérů, ale užívané i pro nové realizace. Přitom nově vnášené materiály překrývají tradiční techniky, jejichž kvality jsou prověřené staletími a průmyslově vyráběné polotovary materiálů degradují původní technické a technologické znalosti, které se postupně vytrácejí. Práce štukatérů a mramorářů často úzce souvisela s interiérovým vybavením církevních staveb, šlechtických a také měšťanských sídel nebo veřejných budov a v určitých etapách i s celoplošným řešením významných interiérových partií.

Kromě plochých úprav stěn nebo stropů se samozřejmě jedná i o plastická reliéfní a někdy až skoro samostatná díla, kam patří i řada exteriérových dekorací a prvků staveb, přesahujících plánovaný rámec. Výraznou etapou pro mramorářské práce je období baroka, štukové dekorace prakticky od renesance vytvářejí nedílnou součást významných interiérů a setkáváme se s nimi ještě hluboko ve 20. století. I když je toto řemeslo v dnešní době částečně živé včetně nových technologií, cílem je zejména zdokumentování klasických pracovních i technologických postupů (videozáznamem, zaměřeno na období zhruba 16. až přelom 19. a 20. století), vyhodnocení vlastností používaných materiálů a technologií a způsoby restaurování: kromě zaměření na umělé mramory by měla také vzniknout databáze speciálních, tzv. grottových dekorací z období cca do poloviny 19. století, před nástupem používání cementu jako pojiva.

Ministerstvo Kultury

„Řemeslo je dokladem kontinuální kreativity lidstva, která podněcuje nejenom představivost a zručnost, ale zejména posouvá hierarchii hodnot a vede k uvědomění jedinečnosti vlastní práce i osobnosti a neopakovatelnosti okamžiku v řece života. Ve jménu řemesla lze vnímat přirozenou podstatu člověka a jeho široké možnosti seberealizace, jež si žádají svého projevu.“

Barbora Půtová