Štafířství

Lesniaková, P., Samohýlová, A., Holý, Z. 2019. Metodika průzkumů vybraných předmětů uměleckého řemesla. Praha: Národní památkový ústav.

Péče o předměty kulturního dědictví vyžaduje odpovídající profesionální úroveň a vysokou míru etiky, čehož lze docílit pouze mezioborovou spoluprací na základě kvalifikovaně provedených průzkumů upřednostňujících neinvazivní metody. Úkolem metodiky by mělo být zkvalitnění systematického přístupu k průzkumům památek a rozšíření povědomí o jejich současných možnostech i přínosech. Metodika představuje základní možnosti komplexního přírodovědného průzkum, ale také průzkumu restaurátorsko-konzervátorského a to proto, že jsou oba uvedené typy průzkumů neoddělitelně spjaty, ovlivňují se i doplňují, jejich hranice je tenká a postupem doby se stále více prolíná. Jsou zde prezentovány základní principy, na jejichž znalosti lze vhodně realizovat a strukturovat výběr metod průzkumu a jejich optimální návaznost s ohledem na minimalizaci invazivního vstupu. V textu je představena profesionální současná praxe, avšak zároveň jsou zde také stručně zmíněny specializované či inovativní dílčí průzkumy. Například také ty, jež nejsou prozatím běžně využívané kvůli vysoké ceně, horší dostupnosti či nedostatečné zkušenosti, ale zároveň mohou mít v dané oblasti nezastupitelný přínos nebo vysoký potenciál do budoucna. Metodika by neměla být pevně daným přesným návodem, což nelze vzhledem k rozmanitosti i komplikovanosti řešené problematiky vyžadující individuální přístupy ani předpokládat.

V současnosti je u nemovitých památek zcela běžně požadovaným standardem zpracování stavebně historického průzkumu před zahájením projekčních a rekonstrukčních prací. Při práci s výtvarnými nebo uměleckořemeslnými díly je rovněž nezbytné pochopit, jak a z čeho daný artefakt vznikal, jakým prošel vývojem, jaký je jeho dnešní stav a v čem tkví jeho hodnota, kterou chceme zachovat či alespoň dokumentovat. Před stanovením záměru vlastních konzervátorských či restaurátorských prací by proto mělo být k dispozici co největší množství informací, získaných právě průzkumem, přičemž dnešní míra poznání se neomezuje jen na vlastní materiál, ale i na techniky a technologie a jejich obnovu jakožto obnovu integrovaného celku. Nutnost podrobných exaktních průzkumů u památek řemeslné povahy je v českém prostředí bohužel dlouhodobě podceňována. Metodika je jakousi elementární sumarizací aktuálních celosvětově standartních postupů, které bychom jejím prostřednictvím chtěli v praxi iniciovat.

Uživatelé metodiky v praxi:

  • investoři (zadavatelé průzkumu a uživatelé artefaktu)
  • kurátoři nebo garanti památkové péče
  • odborní restaurátoři nebo specialisté uměleckého řemesla
  • oboroví specialisté a studenti

Ministerstvo Kultury

„Řemeslo je dokladem kontinuální kreativity lidstva, která podněcuje nejenom představivost a zručnost, ale zejména posouvá hierarchii hodnot a vede k uvědomění jedinečnosti vlastní práce i osobnosti a neopakovatelnosti okamžiku v řece života. Ve jménu řemesla lze vnímat přirozenou podstatu člověka a jeho široké možnosti seberealizace, jež si žádají svého projevu.“

Barbora Půtová